Slovo dalo slovo a nějak se událo, že jsem vzal ještědské SCM a další zájemce do svého oblíbeného tréninkové útočiště (…spíše od slova “točit” 😉 ) u španělského Alicante. Už to bylo 6 let od poslední návštěvy a tak bylo minimálně potřeba vymést pavučiny 😉
A jak se akce podařila, zdařile vystihuje toto video:
ilustrační obrázek (cimrmanologové pochopí)
Díky Milouši, těžko bych to za sebe vystihl líp.Tedy 83. ročník a jeho i moje 1. účast.
Já v kategorii MUŽI zůstal už jen o fous či prsa. Téma “alespoň nějaký trénink” je tedy k zamyšlení 😉
Né že bych chtěl být bafuňářem, ale jako běžec jsem nelibě nesl to, jak vypadají mnohé mezinárodní vrcholové závody a byl to i jeden z důvodů, proč jsem ztratil motivaci o vrcholové soutěžení. Náhodou přišla možnost být členem tzv. Foot O Komise IOF.
FOOT O KOMISE
Přípravuje doporučení IOF Radě =nejvyšší rozhodovací orgán (“bafíků”). Občas ale demotivuje, že rozhoduje naopak oproti doporučení “expertů”.
Upřímně musím říct, že se vesměs snažím hájit zájmy závodníků. V komisi podobně smýšlí např. Fin Janne Salmi nebo Švýcar Kilian Imhof (trenér Daniela Hubmanna), takže naše hlasy se ve skupině “bafíků” neztrácí.
Na stole nám leží především tyto věci: Continue reading
Že bych teď chtěl o něčem psát? Vůbec o ničem. Jen jsem chtěl dát najevo, že mám moc velkou radost z toho, jaké štafetové a klubové mistrovství se letos v ČR běželo. I v té zimě a dešti, přijel bych zas 😉
Troufale bych řekl, že to bylo i lepší než letošní 25-manna. (Mj. Janča Knapová stihla během víkendu oboje).
Mapa Albin Ridefeld (2. nejlepší čas na posledním úseku):
Protože se sprinty už několik let běhají, očekával bych, že většině závodníků se už jejich pravidla vryla do podvědomí. Přirozeně se objevují spíše mezi veterány, dětmi nebo začátečníky, nějací, kteří o nějakém zákazu překonávání ještě neslyšeli nebo možná slyšet nechtěli. Ale domníval jsem se, že se jedná vždy o selhání v řádu jednotek procent. Ale že se v roce 2016 mezi 26 závodníky najde celá třetina, která poruší pravidlo, je pro mě šokující. A navíc jak zaznělo vtipně v cíli, protože se jednalo o kontrolu u kostela, tak šlo o podvod před zrakem božím.
(pro dokreslení situace: jednalo se o uměle postavenou kupičku za vysokými masivními vraty, ty byly zavřeny a šly jen sotva otevřít, protože se nepoužívají a byly zavřeny těžce pohyblivou petlicí. I z toho důvodu nebyl žádán místní farář, aby vrata povolil pro závod otevřít. Naopak stavitel trati je nakonec rád v zavřeném stavu použil jako přirozenou překážku na volbě postupu. Kontrolu 13 pro lepší přehlednost neumisťoval na roh plotu, ale jednoznačně až za plot na kupku. Protože se v cíli množily stížnosti na pozorované porušování pravidla překonávání, začali pořadatelé dodatečně v průběhu závodu přístup ke kontrole hlídat. Do té chvíle ke kontrole přiběhlo přibližně 25 závodníků v kategorii H21A a z nich přibližně třetina překonala vrata se zákazem překonávání. Což je podle mě neuvěřitelně vysoký podíl.)
Hold tohle je realita, kterou musí pořadatelé a stavitelé tratí brát v úvahu.
Vyjádření pořadatele, web závodu.
Jak využít pár dní volna a dát větší smysl dlouhé cestě na Moravu? Potřeba najít řádnou výzvu!
Z pozice diváka nabízí hodně emocí “obří” francouzská Le Tour de France, ale mému srdíčku bližší bylo sledovat jiný kout Francie a to Korsiku, kde Švirda a Chlup přebíhali legendární trasu GR20 (reportáž).
Odpovědí na mé hledání byla “le tour” po 44 vrcholech Česka a Slovenska. Inspirace k novým zážitkům od českých hlaviček z Inov8. 
Můj časový harmonogram byl vcelku přísný. Co lze vůbec stihnout ve 4 dnech mezi pátkem večer až pondělím večer? (a u toho ještě navštívit většinu rodiny) Minimálně 4 vrcholy, že ano 😉 A cíl se vyjímal taky velmi jasně: jsem sběrač nových zážitků a slovenské Roháče jsou doposud mým prázdným místem na mapě.
Pátek 15.7.
Po práci zabalit, vyrazit, frčíme na Moravu. Při západu slunce protahujeme ztuhlé nohy v Toulovcových maštalích a vzpomínáme na nedaleké úžasné “Béďovy letní tábory”. Jak píše inov8 “prázdninová pohodička v Maštalích” docela roztáhla plíce, ale trať v okolí malebných skal a po pěšinkách pro kamzíky byla jako dortíček – borůvkový, protože ty čekají na posledním kopci před cílem. V cíli samotném si pak pohladíte zvědavé ovečky 😉
Sobota 16.7.
Vrch Klášťov a valašské kotáry či přesněji Vizovická vrchovina. Upřímně, tohle domácí cvičiště zlínských orienťáků a mých dorostenckých let a tyhle nekonečné kopce si budou mé nohy pamatovat asi do konce života. Což alespoň doufám! Protože nevzpomenou-li si dnes 16.7., tak se se svou nulovou tréninkovou pílí posledních let nahoru nevyškrábu. Do sparingu jsem vzal bratra. Na trati si mě vychutnával… Ale to mu musím prominout, protože bez jeho prorážení vzduchu bych sotva stačil na osobák “otce trati a primárního testovacího okruhu nových bot” Martina Marka (prý pod 57 minut). U mě to bylo jen o fous. Ale tak to víte, pršelo, foukalo, kaluže tam byly a ták 😉
Neděle 17.7.
Předpověd počasí je i další den stále špatná. Roháče jsou stále pod bouřkovými mraky. Odkojen Valašskem, vím o horách houby, ale běhat ve 2000 m.n.m. v tomhle počasí by se asi nemělo. Žargonem horolezců mě počasí opět nepouští nahoru a nezbývá než čekat. Kvůli lepší aklimatizaci vyřážíme na další ikonu série – tzv. Inovejtec.
Konečně něco kratšího – jen 7 km. Ale dolů to za nás seběhne kdo? 😉 Do mraků jsme vběhli kolem kóty 750 m.n.m., kde se zahalilo vše do bíla. Rozhledna nahoře pak nesplnila svůj účel. Slovy “mladších”: paleček dolů 😉
Pondělí 18.7.
Poslední den pro vrcholový výstup a na Roháčích opět prší… Změna plánu 😦 Pokémony musím odjet chytat jinam… Volím si Fačkovské sedlo a zbyde-li síla i vrchol Vtáčnik.
Trasa z Fačkovského sedla je takovou “pod-hřebenovou” magistrálou vedoucí lesem a horskýma loukama. Řekl bych méně náročná trasa vhodná pro pěkný tempový běh, na kterém zabolí jen otočka v polovině a to výběh zpět z Vrického sedla. Zajímavým cílem, pravděpodobně zcela s jinou obtížností, mohlo být dobytí vrcholu Klak.
U Fačkovského sedla pramení řeka Nitra. Příjemně zchladí svaly a půl hodiny odsud čeká “nenápadný” vrchol Vtáčnik. Nenápadný doslova. Tento vrchol s kótou 1346 m.n.m. uvidíte totiž poprvé až 300 metrů před cílem této výzvy. Vrchol posetý kameny a zbarven domodra lány obrovských borůvek. Nejhezčí místo celé čtyřdenní tour. Vydáte-li se nahoru, tak to určitě nevzdávejte v úvodních 4 kilometrech s 550 metry převýšení, byla by to škoda. Po hřebenu se táhne vskutku magický les a společně s Vtáčnikem vám úsilí vynahradí. Ještě pozor na Malou Homolku, těsně před cílem má profil zabijáka 😉
Tak snad tahle bláznivost bude i trochou nové inspirace pro vás. A já zas zamířím na další výzvy a “tour” opět do lesa mezi lampiony.
Rok se s rokem sešel a měli jsme to štěstí, že nás parta kolem ještědského SCM opět vzala na jejich další letní zahraniční tour, tentokrát na sever do Skandinávie. V mladém kolektivu to byla taková vzpomínka na svá dorostenecká léta, jako například učení se hanlivých norských slovíček nebo nekonečné množství aktivit v zemi, kde v létě nepřichází noc. Kvanta geocachingu a bezpočet map pro orientační běh, to je taktéž charakteristika Kristiansandu.
A k tomu moře plné makrel, les plný borůvek a norové (i norky) dychtiví fotbalových zápasů… únava ještě dva dny po zájezdu. Prostě ohromná bolest, kterou by snad dokázal vyjádřit pouze fotbalový šampion Ronaldo…
10 dní na severu jsme strávili v péči místního slavného klubu, který připravil úžasný sportovní i společenský program.
Mimo tréninků jsme se účastníli 4 etapových vícedenních závodů Sorlandsgaloppen 2016 o velikosti cca 1200 závodníků. Běželi jsme městský sprint, middle, long a závěrečný hendikep s délkou middlu. Hlavní pozornost závodu byla upřena na kategorie od 13 do 20 let. Tito si zaběhali s GPS, soutěžili o nejrychlejší mezičasy na trati, prostě si užívali nezvykle velkého zájmu jako v dospělé elitě. Určitě dobrá příprava do budoucna!
Že se nejednalo o žádný lehký orienťák, se můžete přesvědčit třeba na GPS záznamech. (web závodu, GPS záznamy všech dnů) Naše parta si odnesla mimo cenných zkušeností i oceněná umístění 🙂
Reportáž ze zájezdu najdete na webu ještědského SCM. A rád bych přidal ještě jeden odkaz a dík a to české Pragovce za jejich MČR na krátké trati. To bylo mistrovství s velkým M především díky náročnosti terénu a tratí. I díky tomu nebyl pro nás příjezd do drsné Skandinávie tak velkým kontrastem. (web závodu, TV záznam)
Spoustu potu, dřiny a odříkání mají za sebou nejen čerství mistři Evropy na krátké trati, kteří zvládli velmi náročnou trať za pouhých 32 minut.
Ale nápodobnou dřinu k položení mnoha kilometrů kabelů a kamer odvedl i štáb české TV, jemuž bylo bohužel dopřáno jen (pouhých) 32 minut přímého televizního přenosu.
České tenistky na French Open nám bohužel neudělaly radost ani na kurtu ani “v lese”. Holky bohužel prohrály a dlouhou bitvou k tomu, nám zabraly bohužel i veškerý čas na obrazovce. Hodiny se smrskly na minuty, a tak dnes z prokecaných 4 hodin běželo živě jen přibližně 32 minut, právě tolik, za kolik Matthias Kyburz zvládl najít 24 kontrol na 5,7 km dlouhé trati a nápodobně Tove Alexandersson 21 kontrol na rovných 5ti km. (výsledky, fotky, GPS tracking na webu ME)
Při zítřejším štafetovém závodě nám snad bude více přáno nejen na televizní obrazovce, ale i na stupních vítězů, kam by mohl vystoupit z Česka nejen Honza Šedivý (dnes 6.) 😉
A nějaké perličky z TV komentátorského stanoviště:
* Probíhá závod mužů na krátké trati, nevysíláme živě, komentujeme pouze pro web, protože čekáme na konec tenisových zápasů Kvitové a Šafářové. Máme za sebou první hodinu a půl komentování a organizátorky nám přináší něco k snědku. Jenže při tom zavadí o kabely a v mžiku na monitorech ztracíme obraz. V tu chvíli se ozývá režisér: “Chlapi připravte se, za 20 vteřin začínáme živý přenos”. Hledáme záložní řešení. Rychle obracíme zraky na 5 metrů vzdálenou obrazovku IOF live centra, kde taktéž běží náš televizní přenos. Mikrofony nám nedovolují se více přiblížit, a tak bystříme zrak do dáli, co vlastně máme komentovat. Za 2 minuty nám naštěstí vrací obraz.
* Ná závod žen jsme opět mimo živé vysílání, jedeme jen pro web. Výjimečně se mi povede nějaká nezakoktaná hezká hláška. Dostávám pochvalu od Petra Kubáska z ČT s instrukcí, že tohle rozhodně musím zopakovat, jakmile skočíme zpět do živého přenosu. Dnes už se tak nestalo, tak se zítra nedivte, pokud uslyšíte ještě něco i z middlu 😉
A na správnou atmosféru zítřejšího přenosu vás třeba ještě naladí i Upoutávkové video ME 2016. Štafetový přenos začíná v sobotu v 9:50.
Uf. Nervózní premiérový vstup do Mistrovství Evropy mají za sebou nejen závodníci, ale i televizní štáb. Organizátorský tým připravil zajímavou trať, která potrápili dokonce i světovou špičku. Některé z chyb a tudíž i ukázku, o čem vlastně orientační běh je, jsme mohli vidět přímo před kamerami televize. Nějaké ty zakoktání a přeřeky i u komentátora “experta” 😉 …ale snad jsem vám nezkazil, podle mě, velmi napínavou podívanou. Jedeme dál a přeji závodníkům i fanouškům hezké zážitky nejen pod dohledem kamer 😉
Rozbor závodu v analýze Jana Kocbacha v článku na World of O. Český tým skončil 5.
Před dvěma týdny proběhlo první letošní kolo světového poháru, za humny v Polsku. S trochou nadsázky můžeme říct, že Češi prozatím stříleli jen slepýma, protože to přeci nerozbalí předčasně. A co se týče mediální “live” progace, tak ta se nedočkala ani výstřelu. Servery spadly. Jednu pozávodní reportáž z Polska přinesl třeba “reprezentant bloger” s pikačem ve znaku.
Opravdové mediální zahájení sezóny tedy přinese v sobotu 21. května z prvního závodu Mistrovství Evropy v orientačním běhu právě Česká televize. Město Bruntál bude hostit závod sprintových štafet. Televizní přenosy bude dirigovat režisér Karel Jonák, se kterým jsme prochodili města i lesy a vybrali snad ta nejhezčí místa velkolepou show. Doufám, že přineseme výbornou zábavu. Dědu Mrázka uvidíte před kamerou, děda Olaf vás snad neunudí za mikrofonem a snad budete fandit u televize či přímo v aréně. Těším se na to! 🙂
Rok 2016 měl zajímavý start. Během několika hodin se uvařilo mé členství ve “Foot O Commision” IOF, tedy komisi, která předkládá Radě IOF doporučení pro pěší orientační běh, všechna rozhodnutí ale přísluší Radě IOF a rozhodně nemusí a často ani nejsou v souladu s doporučením komise…
Bývalý závodník tedy vstupuje na druhou (temnou? 😉 ) stranu a je zvědavý, jak to funguje ve světě bafíků. V zajímavém týmu máme šanci trochu ovlivnit budoucnost OB.
Maps
News
O-news.cz
Tomas Dlabaja & Orienteering 