Blodslitet 2006

Summary in English below

Před měsícem se mě zeptal Jonn Are: "Nechceš jet na Blodslitet?" "No, to víš že jo!!!"

Blodslitet je světoznámá dlouhá trať, které se běží vždy na konci října u norského Fredrisktadu. Pořadatelé se chlubí kolikže z Mistrů světa je zároveň vítězi tohoto závodu. Každoročně se schází velká konkurence a závod má velký věhlas. Takže jsem si řek: minimálně jednou v životě to musíš běžet! A když přišla šance, tak jsem se jí chytil!

Stojím na startu, nemám nějaké přehnané očekávání od výsledku, spíš si říkám, že bude úspěch to vůbec dokončit. Rozdělovácí systém je stejný jako na Švédském mistrovství na dlouhé trati, kde jsem pohořel na jeho neznalosti (3 kratší okruhy v různém pořadí, s křížením v polovině, které funguje jako nová roztrojka, a na závěr delší společný okruh). Tentokrát se to snad nestane, poběžím si v klidu kousek za čelem, nechám dělat ostatní černou práci a snad by se mohl urodit pěkný výsledek…

Start a jdem na to! Na jedničku krátký postup, koukám po ostatních. Kdopak se asi vydá stejným směrem? Tak nějak nikdo… Ok, překrosím kopec a pak se zařadím. Na cestě všeci běží doleva, nikomu se nechce do zeleného? Já bych tam šel, ale nebudu trhat partu už po první minutě 😉 Na kontrolu se odrážíme ze zatáčky, všichni jdou strašně doleva, ale rozhodnu se je následovat… Po 2 minutách, úplně zmatený ji konečně najdu a říkám si, že je to pěkně v pytli. Ti nejlepší jsou určitě už v háji nebo začínají jiným okruhem… Dopr…!

Šance umírá poslední. Budu to stát sice energii navíc, která může nakonci chybět, ale musím se vrátit do hry. Nabízí se pár běžeckých vložek, snad tam získám. Na trojce nezvládám dohledávku, půl minuta v tahu, to už si nesmím dovolit. Ale na druhou stranu cítím, že se dostávám do mapy a to je dobré znamení. Kolem se míjí spousta lidí, ale hledím si jen sebe.

Ztráta po prvním okruhu 3 minuty, dle spíkra i mého očekávání.

Jedničku i dvojku zvládám bezchybně. Ale že jsem z nich měl respekt… Začíná mi to jít a kolem sebe občas vidím i docela známé běžce. Ale čelo je určitě stále daleko.

Do třetího okruhu vbíhám daleko víc sebejistý. Tempo i mapa jsou velmi dobré. Na půli cesty na čtverku dobíhám Toreho Sandvika a to byl velmi příjemný impulz. Nestačí mi 🙄 Sedmičku pro jistotu trochu nadbíhám, abych věděl, že ji mám po pravé ruce. Blížím se na další předavku, společně se mnou přibíhají mimo jiné i Mats Haldin, Ivar Haugen či Mathias Gilgen. To není špatné. Z téhle spolupráce by se dalo něco vytěžit… Beru novou mapu.


Velká mapa / Large map

Ou! Dlouhé postupy. Na jedničku volím začátek po cestě a našlukuju trať, snažím se na to tlačit a vidím, že má skupina vůbec nedrží kontakt. Přichází těžké rozhodnutí. Chtěl bych jít rychle, vylepšit svou nepříznivou pozici. To znamená ale udávat tempo téhle skupině. Jenže nemůžu běžet na čele, mapovat a ještě po nich koukat. To by bylo jako na 25manně. Takhle nejde běžet dobrý orienťák. Vybírám si tu nejtěžší variantu. Jdu svůj závod, vymazávám z hlavy soupeře, jen já a mapa. Před trojkou přináší taktika a především skvělý běh první ovoce, dobíhám první dva běžce. Jaká je má pozice vůbec netuším… Na 5ku malinko váhám kudy, nakonec se rozhoduju jít rovně. Na louce uprostřed vidím asi 10 členou skupinu. A to je panečku velká výzva. Trochu ztrácím koncentraci a kontakt s mapou. Do kopce kolem hůstníku se nechám raději vést a jakmile ucítím znova mapovou jistotu, tak vyrážím, míjím lídra skupiny Oystena Kvaala Osterba. Má rychlost je asi o 10% vyšší než rychlost balíku a vyrázně mění momentální situaci . Je mi jasné, že 5ku musím najít bezchyby. Znovu se soustředím jen na sebe a nacházím ji bez ztráty vteřiny. 6ka, kudy k ní? Beru to mírně zleva. Věřím, že i kdybych volbou ztratil, skupinu znova doběhnu. Seběh k louce jsem trochu nezvlád, ale po chvíli se vynořuje celá velká skupina z hůstniku v tomtéž místě. Jdou za mnou. Piju na občerstovačce, bohužel už nemám gely ani tabletky, snad vydržím. V kopci mě chytají trochu křeče, první špatné znamení, ale zkouším na to tlačit dál . Sedmičku razím první a jediný kdo mě stíhá je Mats Haldin. To je úžasný pocit. Na osmičku dávám pozor, no mistake, široko daleko jen já a Mats :up:
8ka nabízí několik variant. Nejsem si úplně jistý, ale už dříve jsem se rozhodl pro přímou variantu po loukách, tak jdu do ní. A Mats jde se mnou. Asi se mu líbí můj styl a asi dost kouká, co to dnes předvádím 😀
V závěrečném stoupání musím na záchod, poprvé pouštím Matse do čela. Kolem 9ky jsem už dnes dvakrát běžel, neměl by to být problém. Razíme a nikoho kolem nevidím. A to je výborné, všem jsme utekli! Na 10ku zůstávám vzadu. Chci na chvíli pošetřit síly. Jenže znovu jako na první kontrole, věřím někomu jinému a né sobě. Jdem do chyby. Ztráta 1,5 minuty. Mezitím nás míjí Jonn Are a další tři běžci nás dobíhají. Sakra!
Na cestě na 10ku znovu makám, ale výrazně mi docházejí síly. Pravděpodobně proto, že už jsem hodinu nic nejedl. To je velká chyba, která mě nakonec stojí několik míst. Na 15ku volím obíhačku, ale kontrola je dost vysoko, varianta rovně byla rychlejší. Je rozhodnuto. V závěru porážím jen unaveného Ivara Haugene, který se svěřil po závodě Jonnovi, že prý ho mé tempo ve společném okruhu zničilo. Kde se to dnes ve mě vzalo? :wizard:

Škoda těch dvou hloupých chyb. Dnes to byl jeden z mých nejlepších závodů v životě. Zvláště proto, že jsem se mohl porovnat s těmi nejlepšími závodníky světa a nebál se s nimi bojovat. Musím říct, že se každým dnem stráveným ve Skandinávii cítím silnější a silnější v tomhle terénu. A tak to má být 😎

1 2:34:23 Wingstedt,Emil Halden SK
2 2:34:28 Nordberg,Anders Bækkelagets SK
3 2:34:33 Koch,Dominik Swiss O-Team
—————————————————————————-
12 2:38:24 Delabaja,Tomas Södertälje Nykvarn Orientering

Blodslitet 2006

I have never been in Norway. And when I got an offer to run Blodslitet from Jonn Are, I had to say YES. Very famous race, which I should run at least once in my life. And now I have got a chance.

Blodslitet have a same forking system like Swedish ultra long championship this year . Today I dont have to make such stupid mistake like there. I would like to follow better runners in the beginning, let them to do "dirty" work and hopefully I will have a sufficiency of energy,then maybe I can do good result. But I dont believe in myself…

Start. The short leg to the 1st control. Who has the same??? Nobody runs where I would like to run. Ok, I will cross the hill and then I will see. All runners are running along the road. I prefer run straight ahead through the green, but… I will not spoil "the team". And I followed them and we lost about 2 minutes… I am so stupid… The best runners are probably away or in the other loop. I must begin to run my own race, there is still a faint hope. I lose a little on the 3rd one again. But I start to feel very comfortable with the map. I dont care about others, just me and the map. And I have very nice feeling in other two loops.

I am coming to the competition centre for the last map – the long common loop, in the same time like Mats Haldin, Ivar Haugen or Mathias Gilgen. That´s very good, because our cooperation can help to get better final position. I take a map, think about the routechoise to the 1st, choose the big road and think about other legs. I try to push hard and see that other runners are still behind me. Behind me? But they are much better… Maybe I have good shape today. Ok I must do decision about the right tactic. It´s impossible for me to be absolutely focused on orienteering and watch others like at 25manna. I will be brave! And I will try to run my own race, dont care about the top stars around me. Am I not crazy?

Before the 3rd my tactic and very good run bring a first award. I see 2 runners ahead of me. I pass them soon and after a short thinking about next routechoise to the 5th, go straight. On the big meadow in the middle of the leg I see a big group of runners. Nice. But it means short loss of my concentration, I must wait a little and after 100 meters I am back in my race and pass all runners, in the lead of the group there is Oisten Kvall. I respect him a lot, but I dont have to be a chicken! I go to the lead and on the 7th I see only Mats Haldin a short distance behind me. Number 8 looks difficult. I want to escape the others, I must run errorless. Fulfilled. About the long leg to number 9 I though formerly. I am not sure what the best is , but hopefully straight option along the meadows can´t be so bad. And Mats follow me. On this leg I start to feel weak, because I ate my last energy stuff one hour before and I dont have more…:down: Before the 9th I need short stop for "toilet". Mats goes before me. Number 9 is easy, I have seen it twice before. When we punch, I dont see anybody. Good, we are still first of the big group. On the way to number 10 I follow Mats, I need a short break for my brain and body, but identically like on the 1st control of today´s race we make a mistake and lose 1,5 minute. Jonn Are passed us there and two other runners catcht us. Big pity. I shift the highest speed again, but very soon I lose energy, I am on the bottom and dont have any food… We run together, then we split up on the way to the number 15, I try to run around, but the control is really high, Mats and Audun Weltzien punch much before me. Now we are only two Ivar Haugen and me, but Ivar was even more tired than me and it was easy to beat him.

Blodslitet was very nice race, I didnt come there because of any result, but because of being there. 160 minutes in the rain. Emil Wingsted won. And for me it was one of my best race ever (if I neglect my two stupid mistake. Don´t follow anymore! 😉 )

Advertisements
Categories: Orienteering | Tags: | 4 Comments

Post navigation

4 thoughts on “Blodslitet 2006

  1. petraiva

    Ty seš ale neskutečný hovado 🙂 Supr, že se daří – rád čtu takovýhle dobré zprávy!

  2. anonymous

    Salatik writes:Dost dobra prace;)!!!

  3. anonymous

    Eda writes:Olafe, fakt pekelnej výkon, po těch chybách na začátku, zvláštní načasování fazošky 🙂 Zajímalo by mě, na jaký jste byli s Matsem pozici cestou na 9ku, díkes!

  4. dlabaja

    Dohnal jsem všechny kromě vedoucí skupiny (7 běžců vedenych Emilem Wingstedem). To znamená 8. místo, na kterém nakonec doběhl SNO kolega Jonn Are, který nás předběhl při té druhé chybě po tom dlouhém postupu. Mj. "závodníku z bambusového háje" snaž se, ať předběhnem Francii!!! Já vím, že sice moje výkony jsou mnohem horší než tvoje, ale snad se za pár dní zlepším. (http://www.catchingfeatures.com/comps/rankings.php)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

Create a free website or blog at WordPress.com.

%d bloggers like this: